Božena Klímová: recenze sbírky Pavilon racků Lukáše Bárty
Bártův Pavilon racků
(recenzní zamyšlení)
Motto: …když začalo i cosi padat/ a já poznal že je to krajina bez šepotu/ to už jeden musel zvednout límec.. (báseň Krajina ze sbírky L. Bárty Pavilon racků, oddíl Zvedání límce)
Mgr. Lukáš Bárta, jeden z mladých, zajímavých a úspěšných literátů severní Moravy, oslavil 2. února 30 let. Sám sobě pak nadělil velmi hezký dárek. V pořadí již čtvrtou básnickou sbírku Pavilon racků. Nebudu příliš rozsáhle mluvit o tom, co autor - nazývaný Frank poeta - vydal celkově do těchto chvil, ani jak je ještě činný v jiných oblastech (hudba, texty, atd.). To vše totiž v bohaté míře najdete na webu, nejlépe na osobních stránkách básníka: https://panoptikum.estranky.cz.
Raději se věnuji básním samým a tím i publikaci.Obdržela jsem ji darem, s potěšitelným věnováním a osobním dopisem. V něm mimo jiné: … posílám tedy konečně Pavilon racků, v lednu dostavěný, v únoru křtěný… (úryvek z osobního listu básníka L. B.)
Kniha už vzhledově láká, pevná vazba, v barvě matně bílé, v centru kresba Jany Balcarové, a název je netradičně spuštěn shora dolů, vpravo kolem obrázku, jméno autora pak pod tímtéž - zleva doprava (v temněji modrém tónu). Rozměry titulu: cca13 x 18 cm (š; v).
Rozsah: 58 stran, děleno do tří oddílů: "Zvedání límce", "Nad pódiem" a "Vábnička”. Ilustrace: Jana Balcarová. Vydalo Nakladatelství Athos Ostrava, 2009; tisk: Ivo Karásek. Vazba: Horst Neumann (knihařský mistr – který se podílel na výrobě unikátního kusu obalu a vsuvného pouzdra z pravého pergamenu pro tzv. „královský” fejeton v roce 1997; bližší informace na: www.okpb.cz/webit/medailony/fejeton/. )
Vezmete-li popisovanou sbírku do dlaní, víte jistě již před otevřením, že jde o poezii, jelikož působí křehce, až meditativně.
Setkala jsem se v poslední dobou i s poezií, která je sevřena v kabátcích „divných” střihů a čtenář pochybuje, zda nejde spíše o sci-fi či krimi žánr.
Uváděná anotace nás směruje (jako kdysi normalizační hlasatelé v TV), co že si máme o verších myslet, či o čem to básník „zpívá”. Ale nenechte se ovlivnit.
Autor píše proto, aby posílal vzkazy, jelikož hrozí, že nával niterných pocitů už sám nezvládne. A my, pojídači krásna (čili čtenáři) pak hltáme, uždibujeme, převalujeme na jazyku. Až se ztotožníme, nebo najdeme pro báseň jiný významový smysl.
Lukáše Bártu jsem v e-mailu spontánně oslovila zdrobnělinou (díky tomu, že mám téměř stejně starého syna Lukáše, a ono křestní jméno mi podvědomě samo v mysli zkřehne …). Ale středoškolského kantora to nijak nerozhodilo! Utvrdil mne tak v pocitu, že si s jeho poezií rozumět budu, jelikož literát má smysl pro humor a nadsázku. Ostatně, již při čtení nebo poslechu jiných Bártových básní (v časopisech: příkladně Nové břehy, nebo autorských pořadech Obce spisovatelů, atd.) jsem nabyla dojmu, že texty mi takzvaně „sedí”. I proto, že básník L. B. dovede pracovat se zkratkou, nečekanou pointou. A tudíž ví, že báseň jako taková je příběh v kostce.
Za stolem/ se zeleným suknem/ sedí nad balíkem/ počmáraných karet
hloubavý vymetač/ holubníků/ ptačí a kradmý
(báseň Za stolem od L. Bárty, sbírka Pavilon racků)
Jednotlivé verše sbírky vás rozhodně neumoří zbytečnými slovy, kudrlinkami, opakovanými klišé, otravnými pravdami. Nebudou vás chtít utlouci svou domnělou noblesní poetikou. Bártovy metafory jsou vynalézavé, překvapivé a dají člověku prostor pro zamyšlení, nikoliv jen slupnutí textů. Navíc, Bárta zbytečně na čtenáře nenaléhá až nesmyslným počtem básní ve sbírkách, je střídmý, což u čtenáře vyvolá reakci: už aby zase něco vydal; a nikoliv: už zase něco vydal, vydala, vydali. J
Ukázky z různých básní popisované sbírky:
1) Vtlačil ji zlehka/ do krepové louže/ a uzamkl (Pandora, str. 21)
2) z pavlačové prokuratury/ zavanuly žaloby/ shrnuté do jednoho slova (Nůžky, str. 19)
3) Podvečer s tak nízkým/ sídlištním stropem
Schovávaná za krtinci/ před špatným tichem/ zubních vrtaček (Raport, str. 27)
4) a když mluvil/ jako by se doopravdy komíhaly věnečky/ spršené z čedičových hor (Poslední, str. 46)
5) Vábničkou z prstů/ lákám v sobě samém/ zaběhnuté jehně (Ohně, str. 53)
. . .
Neříkám, že každá uvedená báseň v Pavilonu racků se hned objímala s mými smysly. Mám však metodu, poezii čtu opakovaně, s odstupem. A utajené vyplave na povrch. Ovšem, někdy také ne J. Ale to nám rychle osvětlí pohotový a všudypřítomný literární kritik. S ním můžeme souhlasit, nebo také ne!
ČAJ
Na samém konci/ podloubí
oko na skulině/ soukromé rotundy
žena tam servíruje čaj/ po kazimierzském způsobu
jako když se/ hodně lekne/ moře
( L.B., sbírka Pavilon racků, báseň Čaj, str. 44, oddíl Vábnička)
Křest proběhl v Klubu Atlantik, kmotrovství se ujal PhDr. Lukáš Průša. To vše dne 4. 2. 2010, v podvečer. Součástí programu byl přednes básní autorem, společně s ilustrátorkou sbírky Janou Balcarovou. Poezii doplňovala hudba v podání hudební skupiny Komparz, středoškolského studenta Radka Dudy a dvou hudebníků (a literátů) Bezejmenné skupiny Karla Čížka a Martina Müllera.
Sbírku velmi doporučuji, i knihovnám!!! Cena: 89 Kč. Možno objednat na webu, jinak knihu najdete na pultech některých ostravských knihkupectví.
Božena Klímová, pro OKOO, březen 2010
