Betlém
Mám jenom pár,
jenom pár okamžiků,
co paměť pění, jak vlny po parníku.
Mám jenom stín, který se slunce bojí,
jsem jako písek,
jsem jako chvojí.
Známe svůj strach,
proto se nezlobíme,
když brzy ráno v samotě ublížíme.
Jak já se znám! K polibku dech se klestí.
Stírám svou pýchu,
stírám ji pěstí.
Co žádám víc?!
Co vlastně vůbec žádám?!
S pomocí karet svůj dnešní večer hádám.
Jak prázdný měch tu skučím ve vichřicích
A blednu v hlase
a blednu v lících.
REF: Kroužím vztekle nad nocí a není žádné pomoci
jak zkřížit tmu, ať září světlem jako vypálený Betlém.
Kroky doznívají plaše, budu věřit, že jsou naše,
že jsme vůbec schopni bázně,
že jsme vůbec schopni,
že vůbec jsme…
Skácel jsem strom,
protože louku hyzdil,
protože jakživ v něm slavík nezahnízdil.
Skácel jsem kmen a sebe taky skácím.
Tiše se skládám,
tiše se ztrácím.
Kým jsem to byl
tam venku na lavičkách?!
Tisíce tváří v konopných bílých smyčkách.
Utíká den, listuju v almanachu
uprostřed stránek,
uprostřed strachu.
